VÍTEJTE NA STRÁNKÁCH
Doufám že zde najdete to co hledáte a budete spokojeni.
Polednice
Jiří Suchý
U lednice dítě stálo,
z plna hrdla zpívalo.
Na tranzistor k tomu hrálo,
do rytmu se kývalo.
Hudba kvičí nervy ničí,
nepeče se pečeně.
Cosi syčí na vařiči,
matka křičí zděšeně.
Mléko prchá! Běda běda!
Nateklo mi do boty.
Táta bude bez oběda,
pro tebe ty zlobo ty.
Zanech řvaní moje zlato,
hrej si-tu máš kohouta!
Jedva matka dořekla to,
bouch bác! Letí do kouta.
Podlily se krví oči,
povalené matičce.
Pozvedne se povyskočí
a pak řekne kratičce.
Pojď si proň ty Polednice,
pojď vem si toho tuláka.
Stojí stojí u lednice,
nepracuje huláká.
Malá bledá tváře divé,
pod plachetkou osoba.
Škytá heká prská plive,
Vichřici se podobá.
Vlivem síly odstředivé,
plachetka když zvedne se.
Odhalí se hnáty křivé,
bože to je recese.
Kde se vzala bledá malá,
pod plachetkou perzona.
Dodnes nevím proč mi dala,
dvojitýho nelsona.
A pak řekla: naval dítě,
nekoukej tak zarytě.
Na ta slova začla hbitě,
honit dítě po bytě.
Když pak celá rozechvělá,
dítě v rohu lapila.
Pozval jsem ji kdyby chtěla,
by se se mnou napila.
Nejprve se upejpala,
pak se vrhla na whisky.
Pro mě v domě nenechala,
nic než prstů otisky.
Od té doby dnes a denně,
jak poledne udeří.
Malá bledá neprodleně,
narve se mi do dveří.
Vypije mi slivovici,
vypije i petrolej.
Proto nikdy Polednici,
na dítě si nevolej!!
